Proč není funkční medicína alternativní?

Cílem toho článku, je podívat se na to, co ve světě medicíny znamená pojem FUNKČNÍ MEDICÍNA. Setkávám se totiž často s takovými názory, že se jedná o nějaký alternativní přístup nebo také slýchám ve spojitosti s funkční medicínou pojmy jako ezo, šarlatánství nebo drahý business. A protože je to velká škoda, pokusím se tyto mýty vyvrátit.

Chronická nemoc

Nejprve se podívejme na to, jaká jsou čísla chronických nemocí – ze studií z posledních let vyplývá, že na světě je asi 50% dospělých, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním a 25% jich má alespoň dvě chronické nemoci. Ve Spojených státech amerických ukrajuje péče o tyto pacienty 86% z celkového rozpočtu zdravotní péče. A tyto čísla jsou v čase na vzestupu.

Chronické onemocnění – název je odvozen od latinského “chronicus” potažmo řeckého slova “khronicos” v obou případech je význam slova “týkající se času”, protože chronické onemocnění jednoduše trvá dlouho, několik měsíců nebo let. Jeho opakem je akutní onemocnění, které vzniká rychle, náhle, příkladem je třeba úraz. Z různých definic vyplývá, že chronické onemocnění je většinou obtížně léčitelné, až neléčitelné, nebo v lepším případě léčitelné, ale s nějakými trvalými následky. Pro úplnost ještě uvádím onemocnění subakutní, které je časově zasazeno někde mezi akutní a chronické. 

Léčíme podle škatulek

Všichni tak nějak tušíme, co tím chce básník říci, medicína se snaží vše nějak zaškatulkovat, označit, definovat…ALE k čemu vlastně? Podívejme se dále…

Chronické onemocnění může údajně vzniknout jednak pomalu, plíživě, jakoby nepozorovaně, až do té doby, než míra poškození třeba nějakého orgánu spustí výraznější projev na těle. Další možnou cestou je opakovaná akutní nemoc, která se poté stává chronickou. Jakoby se nám stírala hranice mezi akutní a chronickou chorobou. A já to Vám to ještě více zamotám 🙂

Je infarkt akutní nebo chronický?

Co takový infarkt myokardu? Akutní nebo chronická nemoc? Nejspíše řeknete, že akutní…do určité míry jistě správně, člověk s akutním infarktem potřebuje okamžitou léčbu, péči na JIP atd…

Ale když se podíváme komplexněji, uvidíme rizikové faktory – čili nějaký chronický vývoj ve smyslu např. nezdravé životosprávy, který vedl k tomuto akutnímu stavu. A přesně tyto rizikové faktory, pokud trvají dostatečně dlouho v dostatečné síle v kombinaci s nějakou genetickou výbavou vedou třeba k zmíněnému srdečnímu infarktu. 

Možná se Vám to zdá jasné jako facka a říkáte si, proč Vám to tu vykládám. Mým cílem je, je zamyslet se nad pojmem chronická nemoc. Pokud zaléčíme srdeční infarkt a nezaměříme se na to, co k němu vedlo předtím, pravděpodobně se objeví po čase znova…a znova…a znova a jinde třeba v mozku v podobě cévní mozkové příhody atd. Dívejme se tedy na symptomy nebo projevy nemoci (akutní i chronické, pokud chcete :)), jako na takovou tělesnou mapu člověka, která nám dává určité indicie. 

Zpět k funkční medicíně…

Před několika desítkami let ve Spojených státech amerických začal určitý tým lékařů a odborníků zkoumat přístup léčby “chronických” nemocí, bylo totiž evidentní, že klasická medicína nedokáže těmto pacientům velmi pomoci. Postupně vznikl ucelený systém, který je založen na principech biologie a fyziologie, který se zaměřuje na PŘÍČINU vzniku “chronické” nemoci. 

JEDNA NEMOC – MNOHO PŘÍČIN, JEDNA PŘÍČINA – MNOHO NEMOCÍ

Jedna diagnóza totiž může mít různé příčiny. To v praxi znamená že dva lidé se stejnou diagnózu se podle principů funkční medicíny budou léčit jinak. Příkladem může být třeba deprese. Na vzniku deprese se může podílet např. nízká hladina vitaminu D, zánětlivost, nedostatek omega 3 mastných kyselin, snížená funkce štítné žlázy atd. Zároveň zánětlivost jako příčina může způsobovat různé choroby jako artritidu, rakovinu, srdeční choroby nebo depresi. To co se na nás ve výsledku projeví jako nějaká nemoc záleží na naší genetické výbavě, prostředí ve kterém žijeme a našem životním stylu. Proto pokud se zaměříme na skutečné příčiny, bude to efektivnější než jen pouhé potlačování symptomů.

Přístup funkční medicíny vznikl z potřeby individuálního přístupu ke každému pacientovi a ze znalostí z oborů nutriční medicíny a epigenetiky. Co je ještě důležité zmínit, funkční medicína využívá tzv. “low risk interventions” čili intervence (doporučení) s nízkým rizikem dalších nežádoucích účinků.

Tento přístup vyžaduje detailní pochopení individuální:

• genetické výbavy

• biochemických a laboratorních parametrů

• faktorů životního stylu

Na základě všech těchto informací můžeme nastavit individuální terapeutický plán.

Jak už doufám trochu vidíte, funkční medicína vychází z vědeckých poznatků z biochemie, biologie, fyziologie, genomiky stejně jako klasická medicína, zároveň poskytuje mnohem komplexnější pohled na každého člověka. Velká pozornost na životní styl, stravu atd. by měla být standardem každé medicíny, ale v běžné ambulanci našeho zdravotnického systému na to není čas ani personál a upřímně řečeno ani znalosti. O zdravé výživě se na medicíně téměř neučí, přitom už Hippokrates hlásal – “nechť je strava tvojí medicínou a medicína tvojí stravou”, nebo také – “jsou-li Angličani s to přežít svou stravu, jsou s to přežít všechno” 🙂

Medicína ale i náš moderní životní styl se bohužel velmi odklonil od přirozených principů života a potažmo zdraví. Je na čase si to přiznat a začít to měnit…

Takže na závěr…

Funkční medicína není alternativní, tento přístup by měl být přirozený a standardní.

Za sebe bych to definovala takto 🙂 

klasická medicína = konvenční medicína

funkční medicína = moderní personalizovaná medicína